Voda - to ona

12. září 2009 v 18:28 | Uďa |  MoJe BáSnIčKy
Tak.
A teď už to vím.
O místě,
kde jsi jenom sním.
Je to už dávno,
co tě to stáhlo...
Cos běžel za srnkou do hlubokého lesa,
smrt se vzduchem kolem Tebe tichounce nesla...
Běželi jste oba,
ona rychleji,
ty za ní,
pomaleji.
Najednou díra před vámi byla,
srnka si jí ve spěchu nevšimla.
Oba skočili jste do ní,
byl jsi pořád za ní.
Ta díra byla plná voda,
a tak jste oba plavali.
Možná jsi jí dohonil,
a možná taky ne...
jisté je jen,
cos tam tehdy ''zahodil''.
Plaval jsi,
plaval....
síly jsi po troškách ubíral.
Nohy tvé ve vodě hrabaly,
rychle a postupně pomaleji.
Snažil ses dostat ven,
ale nešlo to,
moc nízko bylo dno,
vysoko zase souš,
hodila by se v tuto chvíli poušť....
Síla tvá už byla tatam..
boj s vodou končil,
byls tam sám.
Srnka už vyplavala na hladinu,
už nikdy nespatří svoji domovinu...
A tak jsi přestal bojovat,
tvé tělo vodě se poddávat.
Nehýbal ses,
vodu všudes měls.
Radši nechci na to myslet,
jak moc jsi musel trpět.
Nakonec tělo tvé,
plavalo na hladině...
Byls v půdě zahrabán,
v mé mysli zarámován..
Ve zlatém rámu samozřejmě,
nebylo to nevědomě.
Hoden jsi zlata,
jsi nejlepší pes světa....!
:((((((((
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama