Vzala sis svý věci - navždycky

28. května 2009 v 18:22 | Uďa |  MoJe BáSnIčKy
Vzala sis svý věci,
řekla jsi tím...nechci.

Vzala sis je a odnesla pryč,
nechápala jsem vůbec nic...

Bylo to jen na čas?
Doufala jsem,
že snad.

Teď vím,
že to byla věčnost sama,
všechno jsi tím vzala
a já vzdala.

Nedokážu se s tím vyrovnat,
proč jsi to všechno kolem změnila?
Ze dne na den stalo se to,
byla to maličkost,co?

Maličkost,
která ti nedělala problémy,
následky z toho jsou však mizerný...

Je to pro mě podraz,
je to tvrdý náraz.

Nemohu se na to dívat,
oči před tebou otevřený mívat.

Jsem na to moc slabá,
snažím se jen usmívat
a zbytek prostě nevnímat.

Proč já?
Proč mě se všechno hroutí,
všechno se na mě bortí.

V krku mám knedlík,
oči mám kalný...
Kalný z bolesti,
žilky v nich praskaj,
do bělma se rozmazávaj.

Nechci to dál v mysli svý držet,
nechci o tobě už radši ani slyšet.

Mám strach z lidí,
bojím se toho,
jak činní...

Jak jejich rozhodnutí bolí,
že jsem to já,
kdo duši svou posléze hojí.

Kde je Bůh?
Ten co stojí při nás stůj,
co stůj..?

Asi za mrakem se schoval,
bráně osudu mne předal...

A tak já říkám,
raději snívám,
než abych žila
a na světě s ''lidma'' byla.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Nikki Nikki | Web | 5. června 2009 v 22:29 | Reagovat

S tímto jsem se naprosto ztotožnila,je to náádherný. Hlavně ke mně úplně sedí:
Jsem na to moc slabá,
snažím se jen usmívat
a zbytek prostě nevnímat.

:)krása krása krása

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama