Co se dělo a děje?

24. dubna 2009 v 20:32 | Uďa |  NěCo JaKo dEnÍk...
Možná se najde pár jedinců,kteří sem i přesto všechno - přesto,že jsem jim za celou tu dlouhou dobu nedala na blog ani jeden jediný komentář (mým sb),že jsem takovou dobu nezveřejnila žádný článek a ani nedala vědět,co se se mnou,nebo s blogem děje - chodilo.
Vím,že můj blog patří mezi podprůměrný,že nejsem člověk,který by denně zveřejnil 50 článků....Ale i přesto,jestli je někdo,komu se tady líbí,tak Vám tímto chci říct,že se nemusíte bát,že s blogem nekončím (alespoň pro zatím).
Za poslední dobou jsem se hodně změnila....změnila jsem se já,změnilo se moje okolí....Lidi,kteří mě obklopovali dřív nahradili jiní,který jsem dřív jen stěží pozdravila.Moje osoba začla dělat věci,co pro ní dřív byly naprosto nepřístupné a nepředstavitelné.Věci,který mě nechávají v údivu.

(celý článek)



Dřív jsem byla holka,která se držela v ústraní,skoro nemluvila a jakákoliv ošklivá,byď jen sebemenší urážka,nadávka na mojí osobu mě ranila.Chodila jsem s hlavou skloněnou,a i když Vám to možná přijde až praštěný,skoro každý večer,než jsem šla spát,zavřela jsem se v jednom nejmenovaném pokoji a mluvila sama se sebou....Říkala jsem si,co jsem to za člověka,nic nezvládám,neumím,nikdo se se mnou nebaví....atd atd....Taky jsem často stála před zrcadlem,mlátila se,nadávala si těma nejsprostějšíma nadávkama,kterýma mě mimo domov oslovovalo okolí.

A proč jsem to dělala?Ani nevím....možná to pro mě byla jakási zpovědnice.Ten pokej jsem zasvěcovala svými největšími trablemi a bolestmi.Vždy,když jsem si myslela,že už jsem řekla všechno,že jsem řekla vše,co mě trápí,kdy jsem se dostatečně pomlátila do tváře a zanadávala si,tak jsem s úsměvem odešla a zavřela za sebou dveře.

Se zavřenýma dveřma se zavřela i moje duše....a já pokračovala jako by nic ve svém životě....
V životě,kde rodina s kterou žiju dělá vše pro to,aby mě to nutilo vzpomínat na dobu,kdy se mi to líbilo...Na dobu,který už dávno odzvonilo...Na tu,kdy jsem byla dítě,hrála si na hřišti a v mým každodenním plánu nechyběl úsměv na tváři.Ta doba byla tak skvělá,že kdykoliv si vzpomenu,musím se pousmát a zároveň i potlačit slzu v oku.Tenkrát jsem byla nevinná...byla jsem malá,životem nezničená...byla jsem prostě taková,jaká už bohužel - i když bych chtěla - nebudu.

Nejen,že mě moje rodina strkala do kouta,ale k tomu i děti(v té době ještě děti) ve škole.Ničilo mě,když se se mnou nebavili...Nadávali mi....Nedávali mi prostor,který jsem potřebovala.V mé hlavě existuje mnoho věcí a situací,které mi z té doby zůstaly v hlavě a které nevymažu.Bojím se uvádět nějaký příklad...ale když už to tady říkám,tak např. Když mi jednou holky zabavily dopis,který jsem psala jen tak sama pro sebe a který byl adresován vymyšlenýmu klukovi jménem Marek.Ani jedna nepotlačila svojí zvědavost a doslova mi dopis vyrvaly z ruky.Poté odběhly na záchod,kde se zabarikádovaly a dopis nahlas předčítaly....
Taky nezapomenu na to,jak jsem důvěřovala jedný osobě a řekla jí ojistém Eriku Vokounovi,který byl údajně můj tehdejší idol.I přesto,že tato osoba slíbila,že nikomu nic neřekne,další den to věděla celá třída.(Nedávno jsem tuto osobu nazvala drbnou,už jen z důvodu,že to,co tenkrát udělala ve mě je do teď...a moc mi to ublížilo).

A už jsem u toho....u změny.To,že jsem tu osobu nazvala tak,jak jsem nazvala jsem jí celou tu dobu dlužila,tenkrát bych to totiž nedokázala...nedokázala bych na něco takového byť jen pomyslet.Teď se nebojím mluvit pravdu.Když chci,řeknu jí a nebojím se následků.Už uplynula nějaká ta doba,od doby,co jsem se zavřela již ve zmíněném pokoji.Na veřejnosti už nejsem ta tichá holka,co se dala srovnat s pěnou,která je stejně nevýrazná a tichá.Teď jsem otevřenější,někdy možná i trapná a vysmátá.Lidé,kteří mi dřív nadávali jsou lidi,který mám nějakým způsobem ráda a s některýma se dokonce bavím natolik,že před lety by se taková budoucnost dala jen těžko předpovídat.Už ani tak nepřemýšlím nad tím,co dělám,jako jsem to dělávala.Vždy jsem si vše promýšlela,než jsem cokoliv dělala.Víc jsem si vážila toho,co mám....A snažila jsem se,aby nebylo osoby,kterou bych nějakým způsobem urazila,nebo jí ublížila.
A co dělám teď?Ubližuju okolí,nevážím si věcí,který pro mě dřív byly moc a bez kterých bych nemohla být.Stala se ze mě líná osoba,která chodí se psem jednou za týden a ne každý den,jako to bývalo.Záleží mi na tom,jak vypadám spíš,než jak se chovám....
Několika málo slovy,stala se ze mě osoba jiná,než dřív,i když jádro je pořád stejný.Zůstalo ve mě mnoho vzpomínek,ať dobrých,nebo špatných...Opustili mě lidi,kterých jsem si přstala nějakým způsobem vážit a nahradili je jiní.Hodně věcí zanedbávám a nerozvíjím tolik svoje schopnosti a fantazii jako dřív.Stal se ze mě prostě člověk,který mi den ode dne přijde horší a horší...zničenější a zlejší...nerozvíjející,jak by to mělo být,ale postupně ochabující a méně spolehlivý.....Moje mozkové buňky stárnou a já jsem blbější....Jsem....prostě....jiná....a mrzí mě to i proto,že nevím,jestli jsem taková,jaká být chci.Jestli náhodou nebylo lepší to období předtím.Před touto změnou....Nevím,proč a jak jsem se až takhle daleko dostala,nevím co jsem,kdo si mě váží,kdo mě má rád a kdo si na mě někdy třeba i vzpomene z lidí,na které vzpomínám já...co ale jisto jistě vím je,že jsem se ZMĚNILA a že nevím,co dál s tím v čem jsem a do čeho jsem ''nevědomky'' spadla.

(Promiňte mi za to,že to sem vůbec píšu...ale nevím kam to dát a do pokoje se mi to zavírat nechce...muselo to ven.)
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Dave :)  SB Dave :) SB | Web | 24. dubna 2009 v 22:02 | Reagovat

Pokud jde o tu poslední větu, plně Tě chápu... Zrovna včera večer jsem přemejšlel nad tim, že si založim tajnej blog, abych se měl kam vypsat... Je důležitý někam napsat, nebo někomu říct svý pocity... Podle toho dlouhýho článku je vidět, že máš srdce na správnym místě a že o sobě dokážeš přemejšlet...
Každej se mění... Někdy k lepšímu, někdy k horšímu... A někdy, i když se to tak zdá, je to přesně naopak... Ale já věřim že ses změnila k lepšímu a je z Tebe teď jedna z těch skvělých osob, co chodí po naší planetě :)

2 Andula Andula | Web | 1. května 2009 v 8:23 | Reagovat

nemůžu to tak docela soudit,jelikož jsem tě dřív neznala :) každopádně nemyslím,že by ses byla zmněnila k horšímu.to,co píšeš o tom dřívějšku, nezní vůbec pěkně a každá změna která s tím něco udělá je dobrá :)

3 Andula Andula | Web | 1. května 2009 v 8:43 | Reagovat

ale abych pravdu řekla od jisté doby (cca říjen/listopad minulého roku) jsem se taky strašně změnila...podobně jako ty jsem byla taková tichá..ale vyškrtla jsem ze svého života jednoho člověka,který mě strašně omezoval..tak doufám,že jsem se změnila k lepšímu :D

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama