...Nekonečná láska...

19. ledna 2008 v 16:37 | Uďa:) |  MoJe BáSnIčKy
Byls tu,
celou tu dobu,
vedle mě jsi stál
za ruku mě svíral,
křečovitě,pevně,
asi ses bál,
že přijdeš o mě.


Já se však nebála
a klidně stála,
ruka má podél těla
volně plápolala
a má tvář se jenom usmívala....


Mozek si byl vším moc jistý,
nikdy ho nenapadlo,
že se mýlí.



Nebál se,
že o tebe může přijít,
o tvojí lásku,ruku v nesnází,
či pouhé pohlazení.


Tys miloval mě,
jako kyslík,
ten,který tě na tomto světě jistí.
Já tebe zas jako sůl,
bez ní jsem si připadala jako chuj.


Když si tak říkám,
co je víc?
Nacházím pravdu,
jsi to ty!
Sůl je proti tobě nic!


Kdyby ses mě nyní zeptal
na otázku,
co jsi pro mě?
Odpověděla bych vše,
co je jen možné!
Mám tě všude,
ale hlavně v srdci,
bez tebe
jsem jak můra noční....


A právě tak se cítím od té doby,
co jsi mi napsal
je to v loji!


Pustils mou ruku,
řekl jsi konec,
nemá to cenu!


Bylo mi špatně,
nevycházela jsem z domu,
okna jsem zavřela,
dveře zamkla
a hrála si na mrtvolu.


Stále jsem brečela
a na tebe myslela...
Na to,jak mě tvoje ruka držela
a na to,
co všechno jsem s tebou prožila.


Už tři dny po všm ses neozval,
můj mobil ani jednu sms nedostal.
Bylo mi hrozně,
nevěděla jsem, co dál,
a tak jsem zasedla k počítači
a napsala ti vše,
co si o tom myslím,
ale hlavně to,
jak mi chybíš.


Když jsem ho odeslala,
začla jsem psát další,
tentokrát ale mnohem delší
a také víc obsáhlejší,
psala jsem v něm,
že se chci zabít.


Už vím,
co pro mě znamenáš,
jsi můj život,
který je pro mě vším,
bez něj neexistuji,
bez něj jsem jen v pekle
za moje hříchy,
které jsem způsobila,
když jsem tě opustila.


Né,
já to neřekla,
byls to ty,
ale já tak činila,
aniž bych o tom věděla.


Sbohem lásko,
ty můj kluku kouzelný,
nenahraditelný.
Navždy tě budu milovat
v srdci mém nosívat.
Můžeš tam být,
jen když sám budeš chtít.


Jakmile jsem tohle napsala,
do koupelny jsem se zavřela,
žiletku v ruce jsem sevřela
a vanu vodou napustila.
Při tom všem na tebe vzpomínala,
říkala si,
co asi děláš,
a zdalipak mě v srdci stále máš?


Sedla jsem si na dlaždice,
žiletkou po ruce jezdila
a stále na tebe čekala
a doufala,
že přijdeš,
vyznáš mi lásku,
vanu vypustíš,
žiletku zahodíš.


Asi po hodině
už vodabyla studená
a já už byla rozhodlá!
Udělám to,
nemá to cenu,
už nebudu čekat ani vteřinu!


Potom mi ale zapípal mobil
a mě se oči rozzářily štěstím.
Do pokoje jsem hned běžela,
žiletku cestou upustila
a tebe na displeji uviděla.


Volá Adam,
bylo u fota,
ihned jsem zmáčkla zelený telefon...
a lásku ti vyznávala,
bez toho,
aniž bych věděla,
co jsem se posléze dozvěděla.


Nebyls to ty,
byl to někdo jiný,
bylo mi trapně
v téhle chvíli.


Byl to chlap,
který mi oznámil,
že jsi mrtev,
že jsi jel na motorce
a narazil na velký kopec,
byla tam uzavírka,
ale tys stále jel,
byla to nejkratší cesta ke mě
a taks neotálel,
šlápl jsi na plyn
a za okamžik už jsi byl.....
.....mrtvý


Ihned jsem sluchátko položila,
oči vykulila
a následně slzami zaplnila.


Boty jsem si obula
a šla k tomu kopci,
myslet na nic jsem nemohla,
vždyť jsi byl mrtvý!
A já za to mohla!


Když jsem tě uviděla,
ruce jsem k tvému tělu přiložila,
ruku ti sevřela,
chvíli tě líbala
a pak se podél tebe položila.


Vše ohledně tvého pohřbu
jsem pak zařídila
a celý roky
se z toho nevzbudila.


Teď po rocích stojím u tvého hrobu...
u kopce,
co teď už je průjezdný
a tvou smrtí pověstný.


Stojím tu,
jako každý den od té doby,
říkám to,co vždycky,
že tě miluji!
A taky si říkám,
že za všechno můži.
Kdybych ti tenkrát
ten hnusnej druhej
e-mail neposílala,
nikdy bych si nic nevyčítala.


Teď je ale pozdě,
čas těžko vrátím...
to,co bude už význam nemá,
ale to,co je,
ho stále ještě má.


Teď se totiž položím na tvůj hrob,
revorvér z kapsy vytáhnu,
k srdci ho přindám,
spoušť spustím
a tebe zulíbám...
v nebi,
kde tě opět potkám.


Ano,
bude to jako ve hře
Romeo a Jůlie,
až na to,
že tady je to skutečný
a né jenom smyšlený.


A je to...
už jsem v nebi.
A ty tu jsi taky!
Běžíš za mnou,
objímáš mě,
ruku mou svíráš,
držíš jí pevně,
jako tenkrát.


Avšak má to jeden rozdíl,
moje ruka dělá to samý!
Teď už nelení,
neplápolá volně vedle,
ruku tvou svírá,
svírá jí tak,
že skulinka mezi nimi není,
je zaplněná mou a tvou láskou
a pustit jí
za žádnou cenu nehodlá!
A ani to neudělá!


The End
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Anketa

Jakou známku bys dal/a týhle básničce?Známkuj jako ve škole od 1 do 5.

1. 81.8% (9)
2. 9.1% (1)
3. 0% (0)
4. 0% (0)
5. 9.1% (1)

Komentáře

1 LucCcCy LucCcCy | Web | 19. ledna 2008 v 19:34 | Reagovat

Ahojík, Udíku, tak jsem ti tu přišla něco písnout! Takhle básnička je moc krásná, jsem ráda, že jsem si ji mohla přečíst ještě v tvém rukopise, takže dávám za 1 a moc tě obdiviju! Jinak jsem ráda, že se ti blog rozjíždí! Tak pa!

P.S. Jak sis možná všimla, mám tu přezdívku tak, jak jsi¨mi to navrhla! Dík!!

2 dancelily dancelily | 25. ledna 2008 v 17:19 | Reagovat

Krááááása!!!

3 miSSul miSSul | 9. února 2008 v 17:30 | Reagovat

nááádheraa..dokonalost nejwic co to de!

4 hermizabka hermizabka | Web | 15. února 2008 v 22:17 | Reagovat

JJJ jsou mooc pěkný ty básničky..:)

5 Lucia Darke Lucia Darke | Web | 27. dubna 2008 v 18:18 | Reagovat

Předem ti děkuji za tvůj hlas, který si mi dala v soutěži=) Ráda si přečtu všechny tvé básně, tahle je opravdu nádherná=)

6 pusík pusík | 12. května 2008 v 11:50 | Reagovat

uďo si borec!

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama